Štěstí je otázka vlastního rozhodnutí

Díky učitelce, která prohlásila, že není studijní typ a nedala mu doporučení na gymnázium, nastoupil Martin na střední ekonomickou školu v Liberci. Pak pokračoval na VŠE v Praze a po ní, už při práci, studoval ještě marketing a později výcvik v koučinku Erickson College. Studuje a sebevzdělává se prakticky celý život.

Martin Šilar je kouč a jednatel společnosti NTI – consulting, s.r.o. O koučinku a jeho práci si pravidelně povídáme v cyklu Rozhovory s koučem. Jaký Martin je, když nekoučuje? Odkud se bere jeho skromnost a proč vyměnil zářivou manažerskou kariéru za skok do neznáma si přečtěte v osobním a velmi otevřeném rozhovoru.

Jaký je tvůj profesní příběh?

Už od základní školy jsem se zajímal o psychologii. Bavilo mě studovat lidi. Místo na gymnázium, kam mě nedoporučila třídní učitelka s odůvodněním, že nejsem studijní tip, jsem šel na ekonomku. Tam kluky brali. Pak jsem pokračoval ve studiu ekonomie na VŠE. Hned po vojně jsem nastoupil na vedoucí pozici u České pošty. Hodně podporovali mladé lidi, to bylo skvělé. Začal jsem si budovat manažerskou kariéru. Prošel jsem pozicemi jako je vedoucí personálního úseku nebo ekonomický náměstek, později zástupce ředitele.

Jaké bylo tvé nejtěžší kariérní rozhodnutí?

Dělal jsem úspěšnou kariéru, ale po čase jsem cítil, že to není ono. Začal jsem chodit na různá školení a zalíbila se mi práce lektorů. Nejtěžší bylo opustit „teplé místečko“. Udělat krok do neznáma a začít podnikat sám na sebe.

Někteří si klepali na hlavu a hodně lidí mi říkalo: „Z takového fleku se neodchází.“ Tenkrát jsme měli dvě děti a žádné finanční rezervy, bylo to velice riskantní, ale nikdy jsem nelitoval. Pustil jsem se jako OSVČ na dráhu lektora manažerských dovedností a marketingu. Přelomový byl pro mě rok 2009, kdy jsem absolvoval výcvik v koučinku na Erickson College International.

Od kdy koučuješ a kolik máš odkoučováno hodin?

Koučuji od roku 2009 a mám víc než 1000 odkoučovaných hodin.

Co jsou tvé nejvýraznější životní pilíře?

Spokojená rodina a partnerský život jsou pro mě základ. Nejdůležitější to bylo v době, kdy jsem se rozhodl odejít z manažerského postu a jít za svým snem. Pak je to práce, která mě naplňuje a dává smysl mému životu. A v posledních letech je to také jóga.

Co pro tebe jóga znamená?

Kromě cvičení, které mi například pomohlo zbavit se bolesti zad a možná odvrátit operaci kyčle během pár měsíců, je pro mě jóga zásadní hlavně po duchovní stránce. Je to meditace a zkoumání vnitřního prostoru. Dostávám se tak blíž ke svému pravému já.

Jak často medituješ?

Snažím se denně. Ne vždy se mi to podaří, takže to je teď můj cíl.

Jsi spíše spontánní nebo miluješ rituály?

Jsem dost konzervativní a mám rád rituály. Ráno si šestkrát zacvičím pozdrav slunci, naladím mysl a už to funguje automaticky, nemusím o tom přemýšlet. Večer třeba chodím brzy spát, abych mohl ráno brzy vstávat.  Neustále musím něco plánovat. Teď jsem si dal úkol tolik neplánovat a žít více v přítomném okamžiku.

Bez čeho si nedovedeš představit svůj život?

(Martin se pousměje a zahledí do dálky, poznámka autorky) Já se učím tomu, že můj život je nezávislý. Pocit štěstí je dobré nespojovat s vnějšími faktory. Myslím tím hmotné věci, zážitky, atraktivní dovolené, ale také vztahy. Najít schopnost cítit vnitřní klid a mír, i když se třeba vztahy s některými lidmi nevyvíjí podle našich představ. Přijímat vše tak, jak to přichází. Jedním z příkladů je třeba odchod vlastních dětí z hnízda. Mnoho lidí tím trpí i přes to, že to je přirozený proces. Ale přeci jen, nedovedu si představit život bez hledání spojení se svým vnitřním já.

Hledáš inspiraci v sobě?

Často. A v lidech kolem sebe. Také hodně čtu.

Která kniha je teď u tebe v kurzu?

Právě jsem dočetl Dalajlámovu kočku. Hodně čtu Scotta Pecka a Eckharta Tolleho, kromě známé knihy Moc přítomného okamžiku bych doporučil knížku Nová země.
_MG_8430

Na jaké koukáš filmy?

Mám rád dokumentární filmy, teď jsem si vyhlédl švédský dokument Život začíná po stovce. Pečlivě si vybírám.

Zdají se ti sny barevně nebo černobíle?

Barevně. Mám jich spoustu. Výrazné sny s hlubokými zážitky. Rád si je interpretuji. Je to důležité spojení s naším podvědomím. Mít možnost je třeba někomu vyprávět a přemýšlet, co to o mém vnitřním životě vypovídá.

Jaké máš v životě ještě přání?

Já už jsem si v životě skoro všechno splnil. Zaměřuji se teď na dosažení duchovního rozvoje, vnitřního bohatství. Hodně to souvisí s láskou, učím se mít rád i lidi, kteří jsou jiní, nebo se kterými nesouhlasím a šířit tu lásku kolem sebe.

Na čem aktuálně pracuješ? Co zaměstnává tvou mysl?

S mými kolegyněmi rozjíždíme projekt, který moc milujeme a jmenuje se Živemie – životní akademie osobního rozvoje. Je to pro všechny, kteří chtějí najít cestu sami k sobě a být v životě šťastní.  Mít dobrou vizi a jasno v tom, jakými kroky k té vizi dojdou. Začínáme 3. září 2019.

Co je hlavním posláním Živemie?

Žijeme si v naší společnosti velmi dobře. Máme víc, než potřebujeme. Ale lidé nejsou šťastní, nadávají, stěžují si. Slyším to na každém kroku od svých známých i některých klientů. Proto jsme vytvořili místo a prostor pro setkávání se s lidmi, kteří mají zájem o jiné věci, než jsou jen peníze a úspěch.  To, jak se cítíme můžeme ovlivňovat, je to na nás. Štěstí je otázka vlastního rozhodnutí.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.