Díky sportu se mi daří i v životě

„Jako dítě jsem byl živý a špatně jsem se soustředil,“ říká Milan s jemnou hrdostí v hlase a dodává: „Myslím, že kdybych neměl sport, tak budu v životě možná celkově neúspěšný.“

Milan Kohout je obchodním ředitelem NTI – consulting, s.r.o. konzultantem a lektorem, horolezcem, běžcem a nadšeným závodníkem v jakémkoli sportu na který sáhne. O svých sportovních vrcholech a úspěchu hovoří s nebývalou skromností a jakoby mimochodem.

Vystudoval si psychologii a tělesnou výchovu. Sport je neodmyslitelnou součástí tvého života už od dětství.

Jako malý jsem byl velmi živé dítě a špatně jsem se soustředil. Sport mě uklidnil a dal mi režim. Díky trénování jsem zjistil, že když se na něco zaměřím, mohu být úspěšný.

V juniorech jsem byl na Mistrovství světa v desetiboji desátý a pak jsem se snažil navázat i v dospělosti. Vždycky to bylo na úrovni do třetího místa na Mistrovství republiky, ale chyběl mi potřebný kousíček ke světové špičce, abych se mohl stát profesionálním sportovcem.

Kdy přišel bod zlomu a rozhodnutí, že profesionální sportovní kariéru opustíš a půjdeš jinou cestou?

Bylo to více faktorů dohromady. V atletice, musí být člověk do osmého místa na světě, aby ho to uživilo. Ve dvaceti třech letech jsem si uvědomil, že se mi to asi nepodaří.  Po dokončení univerzity jsem se vrátil zpět do Liberce a oproti Praze tady nebyly takové podmínky. Pracoval jsem a nemohl se tréninkům věnovat v takové intenzitě, která je pro profesionální sport potřebná.

Láska ke sportu a sport jako hnací motor Ti zůstal dál.

Myslel jsem si, že už budu sportovat jen pro radost. Vždycky mě bavilo dělat všechno možné i v desetiboji mě bavilo úplně všechno. Potřebuji v životě pestrost.

Objevil jsem lezení a začal jsem se zlepšovat a posléze i trénovat. Najednou mi došlo, že opět jedu v téměř závodním režimu. Jsem soutěživý. Nechtěl jsem být špička, ale chtěl jsem být dobrý. Sledoval jsem čísla a hlídal si výkonnost. Nakonec jsme lezli i El Capitan v Yosemitech. V roce 2012 jsem začal jezdit na lyžích, to úplně přesunulo mou pozornost. Lezení mi zůstalo pro radost. Lyžování je moje priorita.

Jsi příkladem toho, že v životě lze dělat mnoho aktivit s plným nasazením. Kde bereš čas na práci, sport a rodinu?

V pracovním týmu jsme si řekli, že chceme dělat práci chytře a efektivně, cílem není udřít se k smrti. Trénink je podřízený rodině, nikoli naopak. Když mi zbyde čas, tak si jdu zaběhat, nebo na lyže. Docela dobře to jde kombinovat s dětmi, takže hledám různé průsečíky. Děti například jedou na kole a já běžím.

V loňském roce si získal titul krále Jizerek 2018, co to je za titul?

Je to kombinace zimního a letního závodu, běh a lyže. Ve světě je to běžné, třeba Marcialonga v Itálii, nebo Vasaloppet má dokonce trojkombinaci kolo, běh a lyže. Jizerka otevřela první ročník tohoto závodu v loňském roce. Počítá se procento výsledků z obou závodů a vyjde koeficient umístění.

Ale to znamená, že jsi historicky prvním králem Jizerských hor?

Myslím, že poprvé a naposledy. (Milan se rozesměje, poznámka autorky)

Tento víkend jsi doběhl již po třetí nejslavnější běžecký závod v dálkových bězích na běžkách Vasaloppet, kam se každý rok sjede 16 000 sportovců z celého světa. V letošním roce jsi z loňského 483 místa obsadil 157 příčku, to je fantastický výkon. Kam až míříš?

Závod je hodně o tom, jak má člověk připravené vybavení. Dva roky za sebou jsem měl bídné lyže. Učil jsem se číst trať, jak si třeba rozložit síly.  Letos už jsem věděl, jaké lyže si vzít, mám lepší formu a taky už čerpám ze zkušeností z předešlých let.

Někdy si říkám, že je čas skončit, že se nejde zlepšovat donekonečna. Ale to už jsem kdysi udělal s atletikou, tam jsem skončil na vrcholu. Teď už k tomu mám jiný postoj. Dělám to hlavně proto, že mě to baví. Už nejsem zatížený stresem a tlakem na výkon. Cítím se mnohem lépe, když jsem se zbavil přehnaného očekávání sám od sebe a užívám si to.

Máš ještě nějaký sen, který si chceš ve sportu splnit?

Já si své sny dost plním. V určitém věku jsem si řekl, že už není na co čekat. Možná mi vzniknou sny lézt v nějakých vyšších horách. A příští rok plánuji jet extrémní závod 220 km za polárním kruhem, je to nejdelší z těchto závodů.

Pomáhá ti sport ve tvé běžné práci?

Během léta se účastním mnoha závodů, výzev, přírodních vícebojů i rozmanitých eventů, kde se inspiruji pro vytváření například nových outdoorových programů pro naše klienty. Některé z principů, které fungují ve sportovních týmech (cyklistika, lyžování), mohou fungovat i ve firmách. Například vzájemná podpora, kdy sportovní tým fandí tomu nejlepšímu a podporuje ho a z jeho výsledku má radost celý tým. V outdoorových programech se snažíme, aby byly programy atraktivní a měly určitou dynamiku. Klademe důraz na týmovost, rozvoj potenciálu, motivaci a vztahy.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.