Poznej sám sebe

apollo-temple-209587_1920

Mám ráda příběhy, které se ukrývají v jednoduchých věcech. Miluji slova, texty, zkratky, značky a symboly. Dokážu i hodinu koukat na jedno slovo a pitvat jeho zvukomalebnost, barevnost, význam, původ a vývoj. Tahle vlastnost mi pomáhá v mé profesi copywritera a kreativce. Když jsem začala pracovat v  NTI – consulting, s.r.o., ta tři písmenka v názvu firmy mi nedala spát. Odkud se vzala? Co v sobě skrývají? Začala jsem pátrat a toužit po příběhu. 

Velmi rychle jsem objevila, že název vznikl z latinské fráze Nosce Te Ipsum, což v překladu znamená doslova poznej sám sebe. Vypadá to jednoduše. Když si tento výrok řeknete dostatečně pomalu, dost možná se vám v jeho významu, stejně jako mně, otevře široká cesta, kterou se vydáte na pouť celoživotního poznávání, vzdělávání a objevování. Po chvilce zjistíte, že to není jen cesta, ale čtyřrozměrný prostor, ve kterém máte spoustu možností.

Můžete spokojeně klouzat jen tak po povrchu, nebo se vydáte na nejrůznější trasy, objevíte zákoutí, cestičky, propojíte jednotlivá místa a vytvoříte si spletitou mapu zážitků a dobrodružství. Je tu i možnost, že se při sebepoznávání vydáte na tu nejobtížnější cestu do hloubky a napříč časem.

Na řadě je loupání cibule 

Trochu zbystřím a začnu se dívat pozorněji na svět a sebe v něm. Všímám si, že prostor ve kterém se pohybuji, je převážně překryt spoustou balastu a manipulací, které mají za úkol neustále odvádět mou pozornost.

Stojím jen tak v kuchyni a loupu cibuli. V jedné knize východního učení jsem četla o zvědomění běžných denních činností za účelem sebepoznání. Stále loupu cibuli a zkouším se odtrhnout od rušivých elementů kolem sebe a soustředit se pouze na loupání cibule. Pod zlatou slupkou, na které je ještě zaschlá hlína se postupně propracuji k jádru. Čím jsem hlouběji, tím je cibule šťavnatější, čistší, opravdovější. Její dužina není jen sladká a voňavá, ale také pořádně pálí a při odlupování dalších a dalších vrstev dojde i na slzy, ale to je přeci u loupání cibule naprosto normální. Nemyslíte?

apollo_Delfy

Kněžky a bohové v nás

V myšlenkách cestuji dál a dál. Ocitám se na posvátném místě zvaném Delfy. Žhavé slunce zde prostupuje skrze bílé kameny a dává odpradávna zemi pozoruhodnou sílu. Cítím, jak jsem vedena antickými bohy k ruinám Apollónova chrámu, který zde stával koncem 7. století př. n. l. Konečně se dobírám podstaty svého pátrání. Na průčelí nad vstupem do chrámu, byl vytesán velkými písmeny nápis γνώθι σεαυτόν –  Poznej sám sebe. Věštírna byla zasvěcena bohu slunce, světla, umění, rozumu, proroku a patronu Múz, Apollónovi. V době největší slávy, zde žilo i několik kněžek či věštkyň. Žádný státník se neodvážil vydat do války nebo činit závažná rozhodnutí bez rady kněžek z Delf, což svatyni dávalo obrovský vliv.

Jádro pudla

Nakonec i Sókrates, Platón a mnoho dalších velkých filozofů se inspirovalo slavným nápisem u vchodu do Apollónova chrámu. Věřili, že tajemství šťastného života je v každém z nás. Poznáním sebe sama a svého nitra, dojde člověk snáze k pochopení všeho okolního.

Smyslem sebepoznání, je hledání celistvosti a princip duality. K životu, stejně jako k loupání cibule, patří každá vrstva a slupka. To hezké, zlaté na povrchu, radost, láska, bolest, strach, utrpení i temná zákoutí v naší mysli, mají v našem životě své místo. Bílá a černá. Světlo i tma.

Komentáře