Management a duchovno

rozhovory s koučem_duchovno1

„Abych mohl být dobrým manažerem, musím být v prvé řadě dobrým člověkem.“
Martin Šilar

V čem si myslíš, že jsou současní manažeři dobří?

Před dvaceti lety měli čeští manažeři v nadnárodních korporacích za zády zástupce z mateřské firmy, kteří je hlídali. Dnes je situace úplně jiná, naši manažeři jsou v rámci korporátních firem velmi uznávaní a oceňovaní. Prokázali, že dokážou být na vedoucích pozicích úspěšní a vybudovali si důvěru. Většina našich manažerů má vynikající znalosti v oblasti informačních a komunikačních technologií, logistiky, robotizace, financí a controllingu, jazykové vybavenosti, řízení procesů a kvality, organizace firem. Lze konstatovat, že v oblasti tzv. „tvrdých dovedností“ dosahují naši šéfové obvykle vysoké úrovně.

V čem si myslíš, že by se měli manažeři více rozvíjet?

Naše manažerská kultura pokulhává hlavně v oblasti osobnostního, chceme-li duchovního rozvoje. Při vzdělávání manažerů jsou požadovány často jednoduché návody a rychlé výsledky, které jsou však jen povrchní a v řadě situací prostě nefungují. Jestliže mám vést lidi, tak potřebuji být integrovanou osobností. Nestačí být „pouze“ odborníkem. Každý šéf by měl být do jisté míry osvícenou osobností, která rozumí sobě i druhým lidem a chápe svou manažerskou roli ve všech jejích aspektech.

Mám trochu pocit, že slovo „duchovní“ je ve světě managementu spíše zakázaným pojmem, uvědomují si manažeři jeho důležitost?

Je to pravda. Řada manažerů si většinou vůbec neuvědomuje, že by na sobě měli pracovat v duchovní oblasti a podvědomě se tomu brání. Jsou přesvědčeni, že to nahradí tvrdými dovednostmi a množstvím načerpaných informací. To je velký omyl. Své problémy v komunikaci s okolím pak raději přikládají vnějším okolnostem než sami sobě. O vlastních vnitřních bariérách se dovídají jen útržkovitě. Někdy mají odvahu a nechají si udělat například hodnocení 360°. Díky němu dostanou objektivní zpětnou vazbu o tom, jak se vnímají oni a jak je vnímá jejich okolí. Hodnotí se nejen odborné znalosti ale i lidská stránka neboli osobnost: kvalitní a funkční komunikace, schopnost konstruktivně řešit konflikty, zvládat stresové situace nebo umět naslouchat a být empatický. Když nerozumím tomu, co se ve mně odehrává, těžko porozumím druhým lidem. A jak mohu vést lidi, když jim nerozumím?

Jak může manažer takového osobnostního rozvoje dosáhnout v praxi?

Opravdové duchovní zralosti není možné dosáhnout na úrovni ega, tj. na úrovni myšlení a získávání nových a nových informací. S tím je potřeba citlivě pracovat a učit se, kdy je ego k užitku a kdy je potřeba se uvolnit a nechat jej stranou. Duchovní rozvoj probíhá v oblasti hlubokého vnitřního já, což se děje spíše formou prožívání. Poznat, kdo opravdu jsem a co se ve mně děje, by mělo být jedním z našich hlavních životních úkolů. Je základem pro to, abychom zdravě a s hlubokým porozuměním vnímali svět kolem nás a byli schopni vidět životní a pracovní situace z různých úhlů pohledu.

Když přijde uvědomění, kde začít a jaké jsou možnosti?

Z vlastní praxe vím, že lidí na manažerských pozicích, kteří si uvědomují potřebu vnitřní proměny, je velmi málo. V normách západní společnosti je blahobyt ukazatelem úspěchu. Proč tedy něco měnit, když vše zdánlivě funguje a daří se nám dobře. A právě spokojenost se současným stavem je jednou z podstatných bariér jakékoliv změny. Pozitivní na tom je, že procento lidí, kteří se chtějí vydat na cestu duchovního růstu, v poslední době roste. Jednou z obecně uznávaných metod je koučink, který pomáhá dosáhnout vnitřní proměny a transformace. Doporučoval bych v prvé řadě zapomenout na mýtus, že to musím zvládnout sám a vyhledání odborné pomoci je osobní prohra. Naopak. Kdo vyhledá podporu kouče, jasně dokazuje, že práci na sobě bere vážně a zodpovědně. Pak už nezbývá než vybrat toho pravého a pustit se do práce.

rozhovory s koučem_duchovno2

Jaké to přinese efekty?

Pokud očekáváme jednoduché návody a rychlé výsledky, budeme zklamáni. Nebudou šlehat plameny a nepřijde revoluce. Vnitřní transformace není změna, která nastane po dvou koučovacích sezeních. V dnešní zrychlené době se naopak musíme učit trpělivosti a hledání vnitřního klidu. Chceme-li opravdu něco vyřešit, musíme tomu věnovat čas a pozornost. Pak se dostaví výsledky. Naše sny se stávají skutečností a cíle, které jsme si stanovili, se začnou naplňovat. Cítíme se lépe a naše sebevědomí roste. Lidem je s námi dobře a touží s námi pracovat. Často se klient vrátí ke staršímu zápisu z koučovacího sezení a jenom se pousměje. To, co jsme řešili před časem, je dávno za námi a otevírají se nové možnosti.

Máš ze své koučovací praxe konkrétní příklad, kde se to podařilo?

Ano, příkladů je za ty roky naštěstí dost. Někdy už klient přijde s tím, že si je vědom toho, že manažersky, vědomostně i praxí je na dobré úrovni, ale cítí, že by se měl rozvíjet i jinak. Častější ovšem je, že klient přijde s ryze pracovním tématem a v průběhu koučovacího procesu dozraje k tomu, že musí začít sám u sebe, že to je to správné téma, kterému se chce věnovat

Považuješ za hlavní cíl koučinku nalezení cesty k sobě?

Témat, která je možné řešit v rámci koučovacího procesu, je nekonečná řada. Od manažerských a pracovních až po vztahová a důvěrně osobní. V každém případě platí, že čím větší vliv máme na probírané téma, tím větší je šance, že dosáhneme cíle. Čím víc jsme ochotni se otevřít, tím větších efektů dosáhneme pro sebe, naše okolí, vztahy a v neposlední řadě i pro firmu. A naopak, vše, co skrýváme, nás ničí.

Komentáře